Když budu milá, vstřícná, ochotná, empatická, pilná, obětavá, přizpůsobivá a nekonfliktní, budou mě mít lidé rádi a budou si mě vážit.

Do této věty by bylo možné shrnout hluboké vnitřní přesvědčení řady lidí, kteří jednoho dne vyhledají psychologickou pomoc kvůli pocitům vyčerpání, osamělosti nebo dlouhodobé vnitřní nespokojenosti a smutku. Dělají, co mohou, ale nestačí to. Myslí na druhé, ale když sami něco potřebují, zjistí, že druzí nemyslí na ně. Naslouchají, ale sami se nemají komu svěřit. Objektivně se jim daří dobře a dosahují úspěchů, ale nedokáží se z nich radovat. Mají pocit, že jsou pod stále silnějším tlakem ze strany svého okolí i pod tlakem vlastních požadavků. Pomalu v nich narůstá vnitřní nespokojenost, kterou si často vyčítají, jelikož mají pocit, že se jim objektivně nic zlého neděje a vlastně by měli být spokojení. Ve skutečnosti je tím hlavním pocitem, který je naplňuje, nespokojenost. Se sebou, s nevděčným okolím, s tím, že ostatní neoceňují, jak moc se tady snaží být pro druhé.

Máte to podobně? Učili vás rodiče zdvořilosti za každou cenu? Museli jste se v dětství hodně snažit, aby si vás někdo všiml, abyste se dočkali ocenění, pochvaly či se vyhnuli negativnímu srovnávání s úspěšnějším sourozencem? Byli jste vychováni v tom, že projevovat hněv je špatné? Že váš dobrý výkon mohl být ještě lepší? Vnímali jste úspěšnost ostatních rodinných příslušníků a měli jste pocit, že je třeba se jim vyrovnat, protože to od vás okolí očekává? Vnímali jste smutek či trápení rodičů a snažili se jim nepřidělávat další starosti a skrývat tak v sobě vlastní pocity? Měli jste vedle sebe někoho tak autoritativního, že vůbec nemělo smysl říkat nahlas vlastní názor? Dostalo vaše sebevědomí ránu v podobě ponižování, přehlížení či šikany? 

Pokud si na některou z výše uvedených otázek odpovídáte ano, je možné, že jste nabyli v průběhu dětství či dospívání dojmu, že lásku a zájem je třeba si zasloužit, že konflikt neznamená zcela přirozenou rozdílnost potřeb a názorů, ale svědčí o faktu, že jste špatní, že vaše hodnota spočívá v tom, jaké budete podávat výkony a jak vstřícní budete vůči potřebám lidí, kteří vás obklopují. V tomto přesvědčení vás mohl utvrdit kompliment, pochvala za výkon či za to, že jste ochotni vždycky naslouchat a pomoci. Pocit přijetí a ocenění ve chvíli, kdy jste udělali něco pro druhé, nebo nějaká dobře míněná výčitka, která ve vás vyvolala pochybnosti o sobě samém a oprávněnosti vlastních pocitů. Věříte, že to, co do světa šíříme, se nám vrací? Bylo by to hezké, ale realita je taková, že vstřícnost a ochota k vám přitáhne lidi, kteří vašeho nastavení budou využívat či zneužívat, lidi, kteří budou vaši laskavost vnímat jako slabost, lidi, které vaše potřeby nezajímají a váš výkon je jim ukradený, popř. v nich vzbuzuje tichou závist. Vaše vstřícnost může být živnou půdou pro manipulaci a vaše umírněnost ve sdělování vlastních názorů a potřeb může vést namísto úcty, po níž toužíte, k přehlížení. 

Pokud cítíte, že dáváte víc, než dostáváte, že na sebe kladete vysoké nároky a cítíte se vyčerpaní, že druzí lidé nevidí a neocení vaši snahu, uberte. Zastavte se a zaměřte se na chvíli jen na sebe. Není to sobecké, je to nutné a zdravé. Zkuste si uvědomit, že vaše vlastní potřeby jsou stejně důležité jako potřeby lidí okolo vás. Myslete na to, že pokud máte pečovat a rozdávat, potřebujete něco sami v sobě doplňovat a hýčkat. Přijměte fakt, že hněv je emoce jako každá jiná. Je přirozený a má v našich životech svůj význam. Projevení hněvu, vlastního názoru, odmítnutí, požadavku či nespokojenosti vás může posunout hodně kupředu nejen v tom, jak vnímáte sami sebe, ale i v tom, jak se na vás budou dívat ostatní. Není potřeba se všemi vycházet a není potřeba mít souhlas ostatních s tím, co děláte. Teprve až si začnete vážit sami sebe, bude si vás vážit i vaše okolí. Až dáte najevo své potřeby, stoupne šance na to, že je okolí bude respektovat. Není to jednoduchá změna, ale stojí za to, protože povede časem k vašemu hlubšímu vnitřnímu klidu, k větší spokojenosti, vyrovnanosti, k menší závislosti na mínění druhých, k tomu, že nebudete sami sebe tlačit do větších a náročnějších výkonů. Dokud budete mít potřebu být perfektní, budete zavaleni prací a výčitkami svědomí, zatímco si vaši méně perfekcionisticky orientovaní přátelé budou s radostí užívat života. Když si budete více užívat života a budete autentičtí (sami sebou), budete se cítit mnohem lép. Vaše „slabosti a chyby“ k vám přitáhnout ty správné lidi, s nimiž vám bude dobře. 

Oprašte svá přání, své sny a přemýšlejte nad tím, jestli nemůže být dobrý výkon lepší než výkon nejlepší.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková