Vnímání vlastního těla pro práci s osobními hranicemi

V prvním článku, věnovaném tématu osobních hranic, jsme začali trochu obecně. Zmínili jsme hranice našeho fyzického těla i mnohem složitější a hůře uchopitelný prostor našeho psychického „já“. Pojďme se teď ještě na chvíli vrátit k vlastnímu tělu. To je ta část našeho já, která má kořeny v době před naším početím, která se neustále proměňuje a vyvíjí a která je s námi všude a pořád. Jasně, to víme. Možná se divíte, proč to vůbec zmiňuji. Položím vám proto otázku: Dokážete mi teď popsat, jak se má v tuto chvíli vaše tělo? Cítíte v něm někde tlak, napětí, popř. máte ještě úplně jiný vjem? Nebo máte pocit, že ve svém těle necítíte nic? Slyšíte nějaké zvuky? Máte nějakou chuť v ústech? Jak se má právě teď vaše krční páteř? A kolik máte aktuálně energie na stupnici od 1 do 10? Předpokládám, že na tyto otázky dokážete odpovědět, pokud se zamyslíte a věnujete svému tělu na chvíli pozornost, ale taky bych si tipla, že před tím, než jsem vám výše zmíněné otázky položila, jste odpovědi neznali, resp. jste si stav svého těla neuvědomovali.

Je zajímavé, že v průběhu celého dne i v bdělé části noci většinou vnímáme své vlastní myšlenky a pocity, a když se odhodláme jít k psychologovi, bývá to často proto, že nám v našem přemýšlení a prožívání není dobře. Málokdy přijdeme se zakázkou, že se nám nelíbí napětí v našem těle. Naše tělo nám celý den něco signalizuje a sděluje, ale my jej velmi často nejen nevnímáme, ale dokonce jdeme „proti němu“ a jeho potřebám. Jemné i důraznější zprávy svého těla „umlčíme“ kofeinem, tabletkou, cukrem nebo třeba alkoholem či odhodláním. Nevím, jak vy, ale já si uvědomuji, že se ke svému tělu a jeho potřebám chovám občas celkem dost drsně. Možná máte sami zkušenost s tím, jak se z neřešené malé únavy stane velké vyčerpání, z mírně zhoršené imunity vážnější nemoc, z napětí bolest či z mírného sevření v důsledku stresové reakce těla pořádná panická ataka. 

A to jsme si ještě neřekli nic o tom, jak může vnímání našeho vlastního těla ovlivnit traumatická událost. Jak může fakt, že někdo blízký dlouhodobě ignoruje naše potřeby, že jsme svědky něčeho závažného, že nám ublíží někdo, na kom jsme závislí nebo i někdo cizí, vést k tomu, že aniž bychom si to uvědomovali, přestáváme vnímat určité části našeho těla, popř. nám vadí, vnímáme je zkresleně či je přímo nenávidíme. Vůbec není samozřejmé, že jsme v kontaktu s vlastním tělem, se všemi jeho částmi. Není běžné, že jsme ve svém těle, teď a tady a nejsme vlastními myšlenkami a pocity unášeni někam mimo něj, do budoucnosti či minulosti, do virtuálního světa. Není samozřejmé, že si uvědomujeme, co vidíme, slyšíme, jaké vůně či pachy registruje náš čich, jakou chuť máme v ústech, v jaké poloze je naše tělo, o co se opírá, čeho se dotýká, jakou teplotu a strukturu mají věci kolem nás. 

A právě tady cesta za poznáním našich vlastních hranic začíná. Právě tady je důležitý základ pro vše ostatní, čemu se chceme věnovat. Můžete si sami na sobě vyzkoušet, že vás už jen samotný fakt, že teď věnujete pár minut svého času vnímání toho, jak se má vaše tělo a jaký je váš dech, zklidní a tzv. „uzemní“, tj. přivede z myšlenek na minulost či budoucnost do „tady a teď“. A tím chceme začít. To je náš první krok. Nemusíte přitom dělat nic jiného, než se tu a tam v průběhu dne zastavit a projet si vnitřním pohledem pomaličku a klidně své tělo od hlavy až k malíčku na noze. Není třeba na ničem „pracovat“ a nic měnit (ani dech!). Stačí jen vnímat a zvědavě pozorovat. Když se to naučíte, máte v ruce první eso do svého dalšího života a minuli jste první patník na cestě k větší životní spokojenosti. Využijte při tom klidně chvíli, kdy si čistíte zuby, kdy stojíte na zastávce či ve frontě, kdy usínáte nebo se vám ještě ráno nechce vstávat, kdy sedíte na únavné a dlouhé poradě. Nepotřebujete k tomu žádné speciální pomůcky ani vymezený čas. Pokud vám to pomůže, nalepte si kolem sebe v práci či bytě malé barevné lístečky. Když je uvidíte, bude to pro vás signál ke zpomalení a vnímání. A pokud chcete jít ještě o kousíček dál, najděte si nahrávku „body skenu“ a učte se vnímat pomalu každý kousek svého těla, včetně prostředníčku na levé noze. Výborné je také natírání těla příjemným, voňavým tělovým mlékem, pokud to odteď nebudete dělat rychle a bezmyšlenkovitě, ale vědomě a jemně. Zkuste nebýt jako ti lidé, kteří se k vám v minulosti nechovali hezky. Přistupujte k sobě jinak. 

Můj tip do dalších dnů: zkuste se svým tělem zase navázat spojení. Vnímejte, jak se má a jaké jsou jeho potřeby. Možná vás přitom napadne, jak moc toho vaše tělo zvládá a vydrží, jak moc toho v něm funguje, jak je to pro vás důležité a jak to vůbec není samozřejmé. Vaše tělo je vaším prostorem. Kéž je vám v něm co nejlépe a kéž k němu dokážete a můžete být laskaví.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková